Venkovní šeď prosakuje skrze zdi místnosti. Stojím v kuchyni a cítím smutek, míchám svůj horký obilný nápoj připomínající kávu, na televizní obrazovce mi žlutá lišta oznamuje vyhlášení dalšího nouzového stavu. Kolikátého už? Někdo by mohl říct, že právě prožívám naprosto bezvýznamnou chvilku. Ale žádná chvilka není bezvýznamná. Při pomyšlení na to, že si právě připravuji nápoj,…

Je pátek 12. února 2021, za okny mrzne. Do pokoje mi ale skrz žaluzie prosvítají paprsky slunce. Ven nemůžu, do neděle jsem v izolaci. Vzpomněla jsem si na svou bývalou pražskou spolubydlící. Jmenovala se Bára a zásobovala mě tenkrát při psaní diplomky dobrou kávou a ciderem. Teda, když byla doma, což ona moc nebyla, protože…