HRABANA

Přiznám se, že se svým Australákem vyrůstám od svých deseti let, takže si připadám spíš jako jeho parťák než pán. Asi proto můj postoj odpovídá tomu nezvládnutému, z hlediska toho, co by měl páníček svého teriéra naučit v zájmu zachování své vlastní svobody dříve, než si pes uvědomí, jak využít pánova nejasného postavení ve svůj prospěch.

Osobně jsem s cvičením Tessinky přestala po dvou lekcích základního výcvikového kurzu. Tessi mě neposlouchala, protože jsem se věčně soustředila na cvičitele s figurou vyhazovače nočního klubu a jeho vlčáka, kteří mi svou dokonalou souhrou naháněli strach. A já si navíc chtěla se svým Australákem především hrát. 

Moje maminka si nadřazenou pozici u našeho teriéra do jisté míry udržela. Je ovšem nutné podotknout, že s přibývajícím věkem se dominantní povahové rysy u teriérů projevují stále zřetelněji a že v kombinaci s jejich přehnaným apetitem, je i takový pán, který si u svého psa udržuje nadřazenou pozici do jisté míry, zpět na úrovni naprostého amatéra, který to s ním prostě nezvládl. (Promiň, mami.)

Vstávej a dej mi pamlsek

Je všední den, 7:30. Mamka odchází do práce a dveře v mém pokoji třísknou o stěnu –  do místnosti vchází teriér svým obvyklým teatrálním způsobem. Od pohledu se jedná o osobnost. Má černou lesklou srst, hnědou náprsenku a na čumáku odstávající vous. Zdá se, že ho má přítomnost na okamžik vyvedla z míry. Narušila jsem totiž právě jeho ranní rutinu, která sestává z několika po sobě jdoucích činností, z nichž některé má navíc v naší přítomnosti jasně zakázané:

Jdu ven, nechám si utřít packy, dostanu ranní pamlsky. Cestou z kuchyně olíznu dlaždice v předsíni, aby měla panička odpoledne co vytírat. Čekám, až všichni opustí byt, a to na strategickém místě před dětským pokojem. Tam jsou totiž dvě postele, ve kterých si udělám ranní očistu – vykoušu packy, vyčistím uši a celkově se pěkně vyválím v dekách, přehoz shodím na zem a potom spokojeně ulehnu na polštář. 

Nebyl by to náš vychytralý teriér, kdyby z celé situace aspoň něco nevytěžil. Aspoň jeden dobroučký vyuzený psí pamlsek. Dělám, že spím. Dělám, že nevím, co se bude dít dál, a že nechci, aby mi tenhle teriér skočil do postele a klidně se mi postavil na břicho a zíral. Ve skutečnosti si však uvědomuji, že je to jedna z mála účinných metod, která mě dostane z postele před osmou, zejména v zimním semestru, kdy můj organismus výrazně zpomalí a vyžaduje ještě víc spánku než obvykle.

Vstávám na tři. Odhodím peřinu, se kterou vyskočí i Tessi a okamžitě mě svými štěky navádí ke skříňce s pamlsky. “Dej mi svátek,” pronesu. Ale je fajn vidět někoho, kdo je tak nadšený do nového dne, přestože v podstatě jen kvůli žrádlu. Hned co si vyčistím zuby, jí ten pamlsek samozřejmě dám. 

Co se žrádla týče, jsou Australáci vynalézaví až na půdu. Naštěstí mají v téhle oblasti také výjimečně dobré trávicí schopnosti. Z vlastní zkušenosti vím, že jejich zažívacím traktem projde s menšími obtížemi i alobal. Jsou to zkrátka popelnice na nožičkách a pro pár kapek šťávy z grilovaného masa neváhají riskovat vlastní život.

Je to takový veselý pejsek

Že je to pes bavič, to může potvrdit i naše sousedka, která se na nás při pohledu z balkónu směje a volá: “To víš, ta má času dost,” když si Tessi bezstarostně vyčuchává centimetr po centimetru čtverečním trávníku, občas vykopne zadní packu a mě vlastně moc nevnímá.

Když se ale rozběhnu, vystartuje jako střela i ona, sprintem, kterým se jindy pohybuje přirozeně od dveří k misce hlavně večer. Ví, že je čas krmení. To pak samou radostí jezdí po zadku kolem kuchyňské linky, v dalším okamžiku rozpřáhne přední packy, odrazí se od všech čtyř a vyskočí do vzduchu skoro jako Jack Russel teriér. Po večerním krmení se obvykle odebere třít si srst o gauč a frkat kolem sebe. Ideálně, když si sedneme na ten gauč i my, aby se mohla otřít i o nás. Je to hra, ale neptejte se mě, co to znamená. Australák má spoustu prazvláštních a neotřelých rituálů, můžu ale zaručit, že u většiny budete brečet smíchy.

Když ji miluješ, není co řešit

Závěrem snad jen pro jistotu zopakuji, buďte silní a nastavte svému teriérovi pravidla hned na začátku. Australák vás tak jako tak zahrne svou láskou, pozorností a sršící energií. Pokud však ta pravidla nastavíte jen do jisté míry, až příliš pozdě si uvědomíte, že to jemu převlékáte postel a načechráváte polštářky na gauči v obývacím pokoji.

A pokud to ještě nechápete, podívejte se mu do očí, když na ty načechrané polštářky ulehá, po tom, co jste mu konečně dali jeho kotrmelcem vyžebraný pamlsek, (přestože na vás veterinář apeloval, že má váš Australák mírnou nadváhu). 

(Text jsem psala několik let zpátky. Tessi se dožila hezkého věku 15 let a byla skvělým psím parťákem.)